Obecní Úřad

Úřední deska on-line

Základní informace

Usnesení              

Vyhlášky              

Rozpočet             

Stáhněte si          

Dotazy pro OÚ      

E-podatelna          

Aktuálně z OÚ

O obci a okolí

Zderaz                  

Pískovcové obydlí    

Historie obce         

Naše okolí             

Turistika               

Firmy v obci          

Mapa                   

Kultura

Kalendář akcí        

Fotogalerie akcí      

Kultura v obci        

Tradiční bály         

Sraz rodáků          

Stužkovaná s prův.

Lidové tance          

Aktuálně z Obce

| admin |

Hasiči

Hasiči - současnost 

Kalendář akcí        

Fotogalerie z akcí      

| admin |

Počasí zítra/pozítří

meteopress

O obci a okolí / Historie

 

Stručná historie obce

 

O vzniku názvu obce najdeme ve zderazské kronice dva zápisy. První zápis z roku 1932 uvádí: „V době, kdy budována zemská stezka od král. města Poličky k Vysokému Mýtu zbudována Proseč. Mýcení lesů pokročilo až do míst u Zderaze kde učiněn poslední zde ráz.“

    Druhý zápis z roku 1972: „jméno Zderaz je utvořeno přivlastňovací příponou – je z osobního jména Zderad, znamená Zderadův (dvůr) opsáno z místopisu království Českého.“ Kde, ve kterém místě, ležel pravděpodobně zemanský dvůr zmíněného Zderada, se neví. Podle zatím nepotvrzených názorů by to mohlo být v místech u vodojemu nad Zderazí.

    Pan František Pulda napsal o vývoji osídlení našeho kraje toto: „Podle dosavadních názorů se před velkou kolonizací ve 13. století zastavil starší vývoj osídlení našeho kraje u severních břehů horní Novohradky (Doubravice, Bučina). V rozporu s tím však zaznamenal Podlažický nekrolog v nejstarší vrstvě svých zemřelých (tj. po roce 1160) překvapivě tak výrazná jména jako Sderad, velmož (comes) Perarc a patrně o něco později i svého klášterníka Kutru (Cutra, pater noster), takže nemůže být pochybností, že to byly osobnosti, které daly jména nebo byly přímo zakladateli prvních osad na jih od horního toku Novohradky – Zderaze, Perálce a Kutřína.

    Tyto malé sady získal pravděpodobně klášter podlažický brzy po svém založení (před rokem 1160) a učinil je základem pro svou kolonizační činnost v této krajině v 13. a 14. století.
To jsou počátky Prosečska a z časů staršího Novohradska, které však klášter získal až v polovině 14. století zástavou od litomyšlských biskupů. Klášter tehdy osídlil naši krajinu novými osadníky, přebudoval znovu postupně stará (tedy i Zderaz) a založil nová sídliště s větším počtem selských usedlostí a nově rozdělil starou a nově získanou plužinu k intenzivnějšímu využití produktivnějším trojhonným hospodařením, které se v podstatě udrželo až do poloviny 19. století.

    Podlažickým opatům se nepodařil záměr spojit svá vzdálená panství kolem Podlažic a Božího domu (Nové Hrady). Naopak ztratili vesnice Perálec, Kutřín, Štěpánov a Zbožnov. Zderaz se stala hraniční vesnicí a pomístní jméno „Hranice“, dělící pozemky Perálce a Zderaze, se udrželo dodnes.“.

    Ze Zderaze se v té době stala typická lesní lánová ves , kterou tvořilo 13 celolánových gruntů. Podlažický klášter zanikl v roce 1421, kdy byl za husitských válek rozbořen. Od roku 1421 do Bílé hory se v našem kraji vystřídaly 3 feudální vrchnosti. První byli Kostkové z Postupic, kteří získali všechno podlažické zboží r. 1450. Po nich přišli Žatečtí z Vejkrsdorfu v letech 1550 – 1580. Z této doby máme 1. písemný záznam o Zderazi. Je to seznam osedlých z roku 1563.

    Ve Zderazi bylo 13 osedlých s urbárními povinnostmi. Od robotních poplatků jich bylo 7 osvobozeno. To svědčí o jistém výjimečném postavení zdejších sedláků, které se asi datovalo z nejstarších podlažických dob.

Seznam osedlých – Zderaz 1563

1. Březina

2. Havlátko

3. Viktorín

4. Synek

5. Beránek

6. Vondra

7. Smejkal

8. Dobruše

9. Mlejnek

10. Kulhánek

11. Škoda

12. Štěpán

13. Strachota

Další vrchností byli Popelové z Lobkovic (cca 1580 – 1604) a po nich v letech 1604 – 1749 Trautsmandorfové. Urbář panství Novohradského z roku 1629 vykazuje ve Zderazi 17 majitelů usedlostí, a to následující:

1. Sedláci s koňským potahem 12

2. Zahradníci (domkáři) 3

3. Chalupníci 2

Před rokem 1750 koupil Novohradsko Harduval Chamaré – německá šlechta francouzského původu. V té době vznikaly nové osady a jádra starých vesnic se rychle rozšiřovala. (Konec citátu pana Františka Puldy)

Mapa z roku 1771

V několika desetiletích se zmnohonásobil počet popisných čísel a obyvatel.

Mapa z roku 1838/39

V roce 1857 měla Zderaz 610 obyvatel ...

Kolem roku 1857 dosáhla Zderaz vrcholu svého populačního vývoje. V jedné místnosti žilo i několik rodin a ojediněle si našli bydlení i v pískovcových sklepích. Např. v roce 1857 žili na statku čp. 9 kromě majitelů (Kvapilovi) ještě tito lidé:

1. služka Marie Vopařilová s dcerou

2. služka Anna Nováková

3. čeledín Václav Vondráček

4. truhlář Josef Vích s manželkou a 4 děti

5. dělník v truhlárně Josef Lebeda

6. podruh Josef Svoboda s manželkou

7. Františka a Václav Vítkovi a 7 dětí

8. Rozálie a Václav Samkovi a 2 děti

9. Emilie a František Netolických a jejich tchýně Anna Netolická

Zderaz měla v roce 1857 610 obyvatel a 95 domů. Na každém ze zderazských statků se choval přibližně stejný počet zvířat, např. na čp. 17, kdy u Vášků drželi 1 valacha, 1 kobylu, 3 krávy, 3 březí jalovice, 2 býky do jednoho roku stáří, 2 prasata, 6 hus a 30 slepic. Chalupníci drželi zpravidla jenom 1 – 2 krávy nebo kozy, 1 – 3 husy, 4 – 6 slepic.
Porevoluční rok 1848 přinesl nemnohé změny i na Novohradsko. Zanikly staré rychty a rychtářská funkce, obce získaly samosprávy a starosty, převzaly určité pravomoci, ale i povinnosti od panské vrchnosti. Obec udělovala domovské právo a měla povinnost postarat se o chudé, nemocné a sirotky s jejím domovským právem. (domovský list)
Měla povinnost zajistit bydlení pro obecní chudé. Ve Zderazi byl zřízen obecní domek z bývalé obecní pastoušky (dnes přestavěn na rekr. chatu čp. 56). Prvním starostou obce se stal v roce 1850 p. Josef Hrnčál.
Na celém panství se poddaní vyplatili z feudálních povinností k vrchnosti a církvi. Obci zůstalo 25,5 ha lesa a 10,5 ha zemědělské půdy. Platila za velmi bohatou.
Od obrozenecké doby pronikaly kultura, pokrok a vzdělání do naší vesnice jen velmi pomalu. Ještě koncem poloviny 19, století bylo vezdejším kraji mnoho náboženských sekt, jejichž život popsala Teréza Nováková ve svých románech Drašar a Děti čistého živého. Dle ústního podání se „adamité“ scházeli ke svým obřadům v pískovcovém sklepě u čp. 39. Tento sklep měl uprostřed sloup a po obvodu stěn sedátka. V současné době je již zasypán.
 

1 . světová válka

Před 1. světovou válkou odešlo z celého kraje mnoho mladých lidí za prací do Ameriky. Ze Zderaze to byla rodina Vackových a Čáslavkových.
První světová válka přinesla i do naší vesnice mnoho bídy, utrpení a strádání. Ve válce padli:

V legiích byli pan Jan Adamec čp. 12 a pan Josef Teplý čp. 21. Celý průběh 1. světové války, tak jak ho prožívali lidé ve Zderazi, velmi krásně a dojemně zapsal do obecní kroniky tehdejší kronikář pan František Kučera, narozený r. 1891.
Konec války a vznik československého státu oslavili naši předkové velkou slavností. 28. 10. 1919 při příležitosti 1. výročí byla zasazena slovanská lípy u čp. 104, kde bylo uloženo pouzdro se zápisky a lípa u čp. 28 (u Mandlu). (fotka lípy)
Dne 21. června r. 1921 byl slavnostně odhalen pomník padlým, který stál původně na návsi proti čp. 11 a 12. (fotka pomníku)

pomník padlým

Divadlo ve Zderazi

Po 1. světové válce a vzniku samostatného státu byli lidé plni nadšení a chuti k životu. Všude v okolních vesnicích se hrálo divadlo. I ve Zderazi byl založen spolek divadelních ochotníků, jehož 1. předsedou se stal v roce 1924 pan František Chleboun z čp. 38. Bohužel se nedochovala kniha zápisů o schůzích a hrách tohoto spolku. Víme jen, že nastudovali a ve Staré hospodě předvedli tyto hry:

1. Fraška Z císařské rodiny

2. Srážka vlaků

3. Kuplety od „Švába“

Více o činnosti tohoto spolku nevíme.

Spolek obnovil svou činnost až v 50. letech pod vedením pana Františka Puldy čp. 32, kdy s velkým úspěchem nastudoval Jiráskovu Lucernu. Dále následovaly tyto hry:

1954 – 3 hry A. S. Čechova – Námluvy, Starostlivý otec, Medvěd
1954 – dětské hry podle B. Němcové – Neohrožený Mikeš, Jednou ranou tři sta zabil
1955 – bří. Mrštíkové – Maryša
1956 – A. Jirásek – Magdalena Rettigová, Lucerna
1957 – Dámy a husaři

Tímto představením činnost divadelních ochotníků ve Zderazi skončila.
 

Stručně

• Zderaz patří mezi typické lesní lánové vsi, které vznikaly kolonizací zdejší krajiny podlažickým klášterem v polovině 13. století.

• První písemná zpráva o Zderazi je z roku 1398, kdy byla jednou ze vsí patřících k Božímu domu tj. Novým hradům.

• Patřila k bohatým vesnicím, protože půda zde byla úrodnější než ve většině vesnic v okolí Proseče. Jádro vesnice tvořilo čtrnáct lánových a půllánových statků.V polovině 19. století měla Zderaz 610 obyvatel. V současné době má 297 obyvatel žijících v 80ti domech, 58 domů slouží k rekreaci. V katastru obce je 15 chat a zdravotnické a rekreační středisko Renospond.

• Obec leží na okraji přírodní rezervace Maštale v nadmořské výšce 480 m. Je obklopena krásnými lesy s četnými údolími, odkud vytékají drobné přítoky Prosečského potoka a Novohradky. Severozápadně od obce se nachází přírodní památka Pivnice. V romantickém kaňonu (nazývaném též Žižkovy maštale) můžete vidět skalní tunel, jeskyně, převisy a různé pískovcové útvary vzniklé erozí.

• V příkrých svazích hlubokého Všivického údolí jsou další zajímavé skalní útvary - Zajíc a jeskyně Betlém. Pod skálou Zajíc jsou v pískovci vytesané dva autentické zápisy našich předků:
  1645 PO S. HVLU ARMA SWEISKA LEŽELA U POLIČKY + I. S. M. K. PRAIZI 1866 ZDERAS Fr. WAWRA

• Při dně údolí jsou v Prosečském potoce mělké tůně zvané Kupadla. U chaty Polanky je pramen a studánka Kapalice s mariánským obrazem. Nápis na sloupu: SVATÁ MARIA ZACHOVEJ NÁS DÍTKY K TOBĚ VOLAJÍCÍ VE SVÉ OCHRANĚ je piktogram. Sečteme-li písmena udávající římská čísla, obdržíme rok 1879, kdy byl mariánský sloup postaven.

Obec Zderaz

OBECNÍ ÚŘAD

Zderaz čp.54.

PSČ: 539 44

mobil: 607 / 11 53 84

tel.: 469 / 32 13 30