|
Obec Zderaz
 Nevíme
přesně , kdy sklepy vznikly. Jisté je , že v polovině 19. století , kdy bylo ve
Zderazi přes 600 obyvatel v 94 domech ,obvykle bydlelo i několik rodin v jedné
místnosti. Proto se asi uchylovali k bydlení ve sklepích , kolem nichž si
přistavovali různé přístřešky a přístavby. Později si nad nimi nebo vedle nich
postavili drnové nebo roubené chalupy , které během času přestavovali až do
dnešní podoby. Podle některých názorů mohly být vytesány v době 30-ti leté války
jako úkryty pro úrodu a majetek před vojskem a teprve později byly některé z
nich využity pro bydlení. Před vydáním tolerančního patentu ( r. 1781 ) mohly
být využívány k tajným obřadům a setkáním nekatolického obyvatelstva , které
bylo v našem kraji poměrně silně zastoupeno.
Podle ústního podání je u čp. 39 velký sklep , kerý má uprostřed sloup a okolo
vytesaná sedátka.Kolem sloupu tančili prý Adamité. Lidé tak říkali helvétům (
Viz. Tereza Nováková , román Děti čistého živého ). Zasypán byl v padesátých
letech 20. století.
Některé sklepy sloužily jako dílny
. U čp. 45 je v pískovci vytesaná kovárna s výhní ( datovaná 1821). Pracoval v
ní kovář Leopold Svoboda. U čp. 87 je sklep o třech místnostech, jedna má
okna.Jeden sklep je zatesán o podlaží níž. U čp. 32 jsou vedle vchodu do sklepa
vidět záseky na sloupky a trámy sušárny ovoce. Čp. 88 mají 3 sklepy , jeden s
okny.Stěna jedné obytné místnosti domu je vytesaná v pískovci. Sklep u čp. 99 je
dnes znovu využíván jako obytná místnost rekreační chalupy. Některé sklepy mají
vytesané různé poličky , výklenky, sedátka , průhledy, záseky pro trámky a
prkna. Nad vchody je vidět záseky pro trámky přístřešků.Uprostřed nebo v rohu
mají kruhové větrací otvory o průměru 20–30 cm. Sklepy u čp. 37 a 107 byly
vytesány až v polovině 20. století. Některé sklepy mají datování , většinou z
druhé poloviny 19. století.Neví se přesně kolik sklepů je zasypaných a
odstřelených.Při výkopových pracích plynofikace byl náhodně objeven u čp. 39
zasypaný sklep , o kterém nikdo z pamětníků nevěděl.Takových sklepů může být
více. Všechny sklepy jsou na bývalých nebo současných obecních parcelách.
 |
Co víme o skalních pískovcových
obydlích ve Zderazi |
 |
Jan Kašpar, prosinec 2004
Systém
zderazských pískovcových sklepů, v minulosti částečně obydlených, je bezesporu
ojedinělou českou raritou. Po zásluze bylo přikročeno k rekonstrukci
nejznámějšího a historicky prokázaného skalního obydlí nad č. p. 32 ve Zderazi
(Cachovi-Puldovi).
Vydejme se nyní
na cestu proti času a snažme se poodkrýt okénko do světa, jaký tehdy asi byl.
A musíme jít
pěkně daleko, více než 100 milionů let zpátky, kdy se v české kotlině nacházelo
křídové moře, přibližně od Boskovic po Děčín a po svém ústupu zanechalo až
několikasetmetrové sedimenty tvořené převážně pískovci a nadložními opukami. V
našem zderazském pobřežním prostoru bylo však moře mělké, proto vrstvy pískovců
nepřesahují 20 metrů. A jestliže v centrální části křídového moře probíhala
sedimentace ve velkých hloubkách a tlaku a dala vznik velmi pevným pískovcům, v
našem případě pobřežního prostoru, kde se moře postupně rozšiřovalo a
ustupovalo, hloubky a tlak byly menší a projevoval se vliv přílivu a odlivu,
neprobíhalo usazování v klidu a vzniklé pískovce jsou nestejnorodé a měkké. Díky
tomu podléhají snadněji erozi a vytvářejí malebná skalní města.
V pruhu skalního
pískovcového masívu, procházejícího Zderazi, si naši předkové postupně
vybudovali technická a skladová zázemí - sklepy.Ty sloužily nejčastěji k
ukládání zemědělských přebytků. V jednom ze sklepů byla umístěna i kovárna, v
dalším již zmíněné skalní obydlí a 4 sklepy byly využity jako chlévy. Z
původních cca 40 doložených sklepů jich je v současnosti dochováno pouze 27.
Ostatní byly buď zasypány nebo podlehly lokální těžbě písku či nové zástavbě.
Přestože první
písemná zmínka o Zderazi je až z roku 1563 (dle nejstaršího seznamu „osedlých"
pořízeného za vlády významného Habsburka na českém trůnu Ferdinanda I - viz
dále) je Zderaz nepochybně staršího data.
Lze
předpokládat, že byla zřízena (nebo snad jen rozšířena) podlažickým klášterem
řádu benediktýnů, zřejmě současně se sousední Perálcí a Kutřínem. A jak uvádí
František Pulda ve své Historii Zderaze,výmluvná jména uvedená v nejstarším
nekrologu (úmrtní kniha) tohoto kláštera z r. 1160 - Zderad, Perard, Kutra -
dali pravděpodobně název novým osadám anebo, a to je smělá hypotéza -je přímo
založili.
Na každý případ
bylo v naší krajině živo nejen před založením podlažického kláštera (tj. před
r.1160), ale i dlouho před příchodem prvních Slovanů.
Nebereme-li v
úvahu četné nálezy z mladší doby kamenné(zejména podél toku řeky Chrudimky, na
Vraclavi atd.), je zde mnoho nesmazatelných stop po dlouhodobém keltském
osídlení. Keltové vládli našemu kraji plných 400 let před Kristem a zanechali po
sobě rozsáhlá hradiště (oppida) např. v našem okolí nejznámější u obce Hradiště
u Nasavrk. Své konečné slovo nevyřkli archeologové o původu hradiště na
nedaleké, 6 km vzdálené Rabouni(rozsáhlý ostroh obtékaný řekami Krounkou a
Novohradkou o ploše 52 ha, chráněný mohutným valem a příkopem v délce 600 m,
řazený ke keltskému osídlení), či o původu hradišť nad osadou Srbce a u obce
Pěšice.
Keltové byli
velmi zruční řemeslníci a v metalurgii železa jim vděčíme za bezpočet předmětů,
které v téměř nezměněné podobě užíváme i dnes. Srpy, kosy, kleště, kladiva,
pilníky, nože, nůžky, řetězy, podkovy, kramle, dveřní panty a další předměty,
které tvoří běžnou výbavu našich domácností, dostaly vesměs definitivní podobu
právě zásluhou keltských kovářů. Pro keltské řemeslníky a obchodníky bylo železo
kovem nesmírně cenným a jejich prospektoři pátrali po železné rudě, kterou
následně dobývali, i v našem okolí (Ruda u Čachnova, Včelákov, Mrákotín....).
S příchodem
Germánů na naše území na přelomu letopočtu (jednalo se o kmeny Markomanů a
Kvádů) probíhá v průběhu mnoha generací smísení etnik a kultur. Totéž se
opakovalo o pět století později v rámci postupného osídlování našeho území
Slovany, kdy dochází k asimilaci původního obyvatelstva s novými osadníky.
Slované k nám
nepronikli najednou, v mocném přistěhovaleckém proudu, jak se kdysi tradovalo.
Asi v průběhu 300 let, postupnou migrací nepočetných skupin, dochází k
postupnému osídlení naší vlasti, přednostně úrodných nížin, obydlených již dříve
keltskými a germánskými osadníky. Do pohraničních hvozdů a prostoru
Českomoravské vrchoviny vstoupili Slované nejpozději. Moderní archeologické
průzkumy odkrývají čím dál větší počet nepatrných slovanských osad,
roztroušených daleko od sebe a připomínajících spíš rodinné samoty, než vsi v
dnešním slova smyslu.
Naše zderazská
krajina byla v té době jedním velkým pralesem obklopeným mokřisky, kde si drobné
ostrůvky lidské civilizace musely vydobýt kousky úrodné půdy. Příbytky našich
předků v oné dávné době(zemnice,polozemnice) byly povětšinou tvořeny kostrou z
kůlů, které byly proplétány slabším materiálem a omítnuty mazanicí a prakticky
zmizely beze stopy.
Těžko dnes
soudit, zda naše Zderaz byla založena benediktýny podlažického kláštera na
„zeleném drnu", či zda uvedené kolonizační akci předcházelo starší osídlení.
Jisté je, že
Zderaz novým osadníkům měla co nabídnout - chráněnou polohu od západu a severu,
poměrně úrodnou(nekyselou, nekamenitou, nezamokřenou) plužinu v prostoru prvních
polí „za humny", dostatek kvalitní pitné vody z pramenních vývěrů na bázi
pískovců, neomezené množství stavebního materiálu(dřevo, písek, pískovec, opuka,
žula, jíl), lesy plné zvěře a potoky s hojností ryb.
Se zánikem
podlažického kláštera vr. 1421 během husitských válek připadla Zderaz pod
novohradské panství. Sousední Perálec však přináležela panství rychmburskému a
mezi oběma obcemi vznikla nejen pomyslná, nýbrž skutečná hranice, která byla
rozorána až v sedmdesátých letech 20. století.
Čísla popisná
jednotlivých stavení byla stanovena vrchností pro jednotlivé statky(grunty) ve
směru příjezdu od sídla novohradského panství po „staré" silnici(„nová" silnice
byla budována až v r. 1907), takže č.p.l měli Krejsovi (dnes Královi),č.p.2
Dostálovi, č.p.3 Drahošovi, č.p.4 Vraspírovi atd. Domy s vyššími čísly, které
jsou dnes vklíněné mezi postupně číslované objekty, vznikly buď následným
dělením gruntů mezi dědice nebo jako novostavby(tak například dům Františka
Špičáka č.p. 40 naproti č.p.1 byl postaven později a sloužil jako hájenka).
V roce 1563 se
ve Zderazi nacházelo 13 gruntů - velkých selských usedlostí, zřejmě v důsledku
kolonizační činnosti podlažického kláštera. V nejstarší písemné zmínce o naší
obci, tj. na robotní listině „osedlých" občanů Zderaze z r.1563 nacházíme
následující jména:
1. Březina
2. Havlátko
3. Viktorin
4. Synek
5. Beránek
6. Vondra
7. Smejkal
8. Dobruše
9. Mlejnek
10. Kulhánek
11. Škoda
12. Štěpán
13. Strachota
Kromě výše uvedených 13 sedláků již byli ve Zderazi evidováni
4 domkáři. Jejich čas však nadejde o více než 200 let později.
Počet obyvatel obce se zvyšoval jen
zvolna. Robotní povinnosti, poplatky a naturální dávky vrchnosti nedali lidem
příliš „dýchat". Rozvoj vesnice pak nadlouho zabrzdila třicetiletá válka.
Velký rozmach
zaznamenává Zderaz koncem 18. století, kdy osvícený panovník Josef II. patentem
z 1. listopadu 1781 zrušil nevolnictví. Nyní se mohli poddaní bez svolení
vrchnosti volně stěhovat, dávat děti na řemeslo nebo na studia a uzavírat
sňatky.
Poddanství a
robota ale zrušeny nebyly, pouze zmírněny(na plné zrovnoprávnění a zrušení
roboty si museli poddaní počkat až do r. 1848), avšak samo zrušení nevolnictví
spolu s tolerančním patentem(zrovnoprávnění nekatolíků s katolíky, rovněž z
r.1781) umožnilo rozvoj výrobních sil, možnost námezdní práce a uvolnění
kapitalistického podnikání.
V této době
vládnou Zderazi Harbuval-Chamareové, němečtí šlechtici francouzského původu,
kteří koupili novohradsko před r. 1750.Oba první Chamareové, Jan Ludvík a Jan
Antonín systematicky rozvíjí výrobu na novohradském velkostatku, zřizují
bělidla, koželužny, sklárny, prádelny lnu a drobnou manufakturní výrobu. Ovšem
největší regionální aktivitou je bezesporu výstavba zámku v Nových Hradech s
bezpočtem pracovních příležitostí.
Všechny tyto
příznivé okolnosti znamenaly zvýšenou možnost obživy, zvýšení životní úrovně
chudých. A možnost práce a výdělku přináší zvýšené přistěhovalectví. Chamareové
rozdělují mezi poddané méně kvalitní půdu získanou rozsáhlým klučením lesa, což
dalo vzhledu naší krajiny téměř dnešní podobu.
Kolem r. 1857
dosahuje Zderaz dle dobových pramenů vrcholu svého populačního vývoje. Vnitřní
zástavba obce byla podstatně hustší než dnes a na západní straně končila
přibližně stavením Jana Peřiny č. p. 63. Dle pečlivé evidence rakousko-uherského
mocnářství čítala Zderaz v r. 1869 570 obyvatel, v r. 1900 dokonce 585 obyvatel.
Dále již počet bydlících osob klesal(v r. 1930 466 ob.,v r. 1950 359 ob. atd.).
Nově vzniklé
podmínky umožňují rozvoj nové sociální vrstvy chalupníků - domkářů, kteří
osídlují dosud nezastavěný prostor pod silnicí(„důlu") roubenými chalupami.
Spolu s výdělkem z námezdních prací jim stačí k obživě kolem 20 korců půdy(cca 3
hektary), jedna až dvě kravky a pár koz v chlévě. Tito domkáři, kteří budují své
příbytky po r.1781, zastavěli v relativně krátkém čase (během cca 60 let) téměř
celou dolní část obce. Živí se, kromě hospodaření, prací pro sedláky,
nádeničinou, ševcovinou a drobným řemeslem.
Od konce
18.století (cca po r. 1790) se již plošně pěstují brambory mezi poddaným lidem
novohradského panství, což výrazně usnadňuje obživu.
A tak do Zderaze,
na tehdejší poměry bohaté vesnice, proudí další osadníci a postupně si budují
své skromné příbytky. Ale nové chalupy nerostou tak rychle, aby mohli všichni
kde hned hlavy složit. Velký nárůst obyvatelstva (ať už přistěhovalectvím či
zvýšenou porodností, resp. snižující se úmrtností kojenců) způsobuje, že v
„seknicích" žije často i více rodin, prozatímně, i když u čeledi běžně, se
nocuje v chlévech a stájích. Návazně, v r.1855 dochází i k obydlení pískovcových
sklepů, zřejmě jako dočasného provizoria.
Rekonstruované
skalní obydlí bylo slavnostně otevřeno v r. 2003 u příležitosti Srazu rodáků a
přátel Zderaze.
Při prvním
shlédnutí skromné expozice zjišťujeme, že většinu výbavy předmětů pamatujeme ze
svých dětských let, kterak se, jako nepotřebné, povalovaly po půdách, stodolách
a kolnách. Ve své době však tyto předměty byly velmi potřebné a důležité a
mnohdy tvořily celé živobytí.
Je třeba si
uvědomit, že v oné době odpad prakticky neexistoval, veškeré předměty, vyrobené
převážně ze dřeva, kůže, tkanin a dalších přírodních materiálů sloužily až do
úplného opotřebení a nakonec se jimi zatopilo v kamnech. Skleněné láhve byly
vzácné a pokud již splnily svoje vyšší poslání, použily se pro skladování
petroleje. Také o železné nářadí a nástroje pečovali lidé obzvlášť pozorně, nic
se neodložilo, nic se nevyhodilo. Z jakéhokoliv kusu nepotřebného železa vyrobil
šikovný kovář motyku, kování či hřebíky, bylo-li potřeba i nástroj vyšší
hodnoty.
Není tomu tak
dávno, co v jedné velké světnici žily vedle sebe tři generace. Staří, mladí,
společně dřeli, aby uživili rodinu. Stařečci a stařenky, když už nemohli naplno
pracovat, pečovali o děti, dohlíželi na dobytek, prováděli drobné domácí práce a
do posledních chvil se snažili být čímkoli užiteční. A když byli ke stáru
odkázáni na lůžko, děti a vnuci jim jejich lásku a péči opláceli. A tak se
přicházelo na svět, žilo a umíralo pod jednou střechou, v jedné světnici. Lidé
měli k sobě blíž, bylo víc porozumění, úcty a uznání.
Tolik krátký
průřez toho, co předcházelo vzniku skalních obydlí ve Zderazi. Z pohledu dnešní
doby se nám ještě nedávná minulost zdá téměř neskutečná. Žijeme ale z odkazu
předků a je správné v tradicích a vzpomínkách tyto vazby udržovat.
Realizací
projektu rekonstrukce skalního obydlí ve Zderazi se jako švihnutím proutku
dostáváme do časů našich pradědů a prabáb, do časů života těžkého, tvrdé a
poctivé práce. A je dobře, že ozvěna vzdáleného času je živá.
|
|
Popis sklepů ve zderazské kronice |
|
První
díl Zderazské kroniky, zápis z roku 1932 píše: Jednu ze zvláštností obce Zderaze
tvoří pískovcové sklepy. Teď slouží převážně za skladiště brambor a řepy různým
chalupníkům a sedlákům. Jisto jest, že tyto sklepy vytesali lidé a také jak
dosud jsoucí pamětníci dosvědčují , byly obydleny.A to sklep u čp. 87 a sklep u
čp. 99.V těchto dvou sklepích bydlel nějaký Típal Josef a měl tam dosti útulno ,
ale vlhko.Pod čp. 27 dole u studně jsou dva sklepy u cesty z nichž jeden
nasvědčuje , že sloužil též za obydlí. U čp. 88 mají pěkný pískovcový chlév a
maštal. Čp. 34 také se honosí chlévem na 4 kusy dobytka, obě čísla v těchto
chlévech chovají dobytek.( Konec citátu )
V roce 1999 jsme začali s úpravou sklepu u čp. 32. Chtěli bychom v budoucnosti
upravit a zpřístupnit i některé další sklepy a jejich okolí. Byla by škoda ,
nechat tyto vzácné staré památky pustnout a chátrat. Velké zásluhy o opravu a
zpřístupnění této lokality mají členové spolku „ ZDERAD“.
|
